Bluesová šlechtična či královna českého blues, i tak je nazývána zpěvačka se "šmirglovým hlasem" Ivana.
Lady I ze Staré Pekárny (recenze CD)
Dobrých bluesových zpěvaček u nás vždycky bylo málo. Rozhodně míň než rockových, o countryových a folkových ani nemluvě. Snad to souvisí i s tím, že v blues jsou zpěv a nástroje navzájem tak prorostlé, až se někdy jedno v druhém ztrácí.
Zpívajících bluesových kytaristů, harmonikářů a klávesistů zná svět tisíce. Ale protože instrumentalistky hrají blues jen výjimečně, je i málo bluesových zpěvaček. A pokud jsou, v televizních estrádách ani na předvolebních merendách je nenajdeme.
To spíš někde stranou, nejlíp mimo Prahu.
Dvě výborné jsou z českého severu. Zatímco v liberecké skupině Pohromadě na přehradě rozevírá Yveta Kotrmanová nejjemnější vějíř zádumčivé bluesové něhy, doménou mostecké skupiny Lady I je dynamický, útočný a přímočaře živočišný zpěv Ivany Konopáskové, které říkají Eržika. K legendární Janis Joplinové ji někteří publicisté přirovnávají poněkud unáhleně, protože Eržika je svá, okamžitě rozpoznatelná; i na novém disku, záznamu z loňských koncertů v brněnské Staré Pekárně. Víc swinguje než rockuje, necpe se do hrdelního řezavého tónu, stačí jí elastický, černošsky klokotavý hlas. Frázuje neskutečně lehce, plynně, jako kdyby se narodila mezi samými synkopami. Má taky smysl pro humor: nejen v rošťáckém skatu, ale i v improvizaci mezi písničkami, kterou si může dopřát díky své suverénní angličtině, rodné řeči blues.
A jak se už dá očekávat – ovládá i nástroj, a to právě ten nejbluesovější, foukací harmoniku.
To všechno by nestačilo, ani by to možná nevyznělo, kdyby s Eržikou doslova nedýchalo trio vedené kytaristou Milanem Špačkem. Místo mechanického střídání smluveného sólového prostoru, jaké známe bohužel i u některých našich technicky brilantních bluesmanů, panuje ve skupině Lady I rozlet svobodné energie. Částečně se tak Lady I blíží duchu pardubického tria – 123 minut, i když pardubický volný harmonický pád je autorsky o stupeň výš.
Ostatně Lady I se zatím většinou drží černošských bluesových evergreenů. S výjimkou závěrečného Merry Go Round je žene pořád naplno, v tempu i zvuku. Před nebezpečím únavy z opakování nás ale dobře ochrání svou aranžérskou originalitou. Tolik například známe nahrávek s blues o červeném kohoutkovi a přece ho Eržika zazpívá docela jinak.
Vůbec se nedivím manažerům B. B. Kinga, že když tyhle koncertní nahrávky slyšeli, vybrali si Lady I jako předskupinu pro svého černého Blues Boye. Američané česky neumějí a tak je třeba ani nenapadlo, jak se tři původní mostecké skladby podobají převzatým dvanácti sice stylově, ale ne nápaditostí. Jenomže to už je spíš téma pro další, třetí album skupiny Lady I a Eržiky Konopáskové.
Jiří Černý
Zdroj: http://www.nacerno.cz/magazin/clanky/cl427.asp
CD - Blues ze Staré Pekárny - výběr
Televizní hudební cyklus Blues ze Staré Pekárny, představil za necelý rok svého vysílání již pět kapel a to nejen domácí produkce, ale i dva hosty ze zahraničí. A právě tato pětice kapel se spravedlivě podílí na tomto sampleru, každá tři skladby, což definitivně naplnilo CD na 79 minut a 54 vteřin. Výběr toho nejlepšího z televizního vysílání pořadu Blues ze Staré Pekárny, si mohou příznivci této muziky vychutnat znovu, tentokráte z CD a to v lépe smíchané, stereofonní a remástrované nahrávce z živého koncertu, což je nejvhodnější forma pro tento hudební styl. Na nahrávce se podílí Stan The Man, skvělý kytarista a originální zpěvák z Velké Británie s hostující černošskou zpěvačkou Betty S. Slovensko na nahrávce zastupuje Juraj Turtev s legendárním kytaristou Andrejem Šebanem a kapelou Blues Club. Ondřeje Konráda a jeho foukací harmoniku netřeba představovat, na hudební scéně se pohybuje více než dvacet let, ale na CD se objevuje s úplně novou kapelou Gumbo a toto je její oficiální premiéra na hudebním nosiči. Kapela Blues Station pochází ze Zlína a také brázdí naše kluby již spoustu let. A to nejlepší na konec, zpěvačka a jediná ženská, která u nás hraje na foukací harmoniku Eržika, patří již ke špičce našeho blues a se svojí kapelou LADY I nahrála již v roce 2000 ve Staré Pekárně celé své koncertní album. Sampler je označen č. 1, takže možná přijde i jeho další pokračování, a to vše za pouhých 199,- Kč.
Přemysl Štěpánek, folktime.cz
SLEEVE NOTE – Lady I
„Tak tohle je správně kořeněná muzika, kterou si s chutí pustím, ať jsem šťastná nebo nešťastná. Vždycky zabere. Na to, jak má Eržika, tedy Lady I, světlou pokožku a dokonce blonďaté nebo rudé vlasy, zpívá velmi černě. I čeština skrzevá Eržiku zní bluesově. Je tam ta syrovost a cit pro jazyk, životní zkušenost a dobře sehraná parta……
Je v tom energie, sex, živočišnost. Takhle na mne působí skvělá sóla kytaristy Milana Špačka, šlapající rytmika Vorlíčka s Hnátem. Výborná aranžmá, žádná nuda. Při poslechu Lady I se dostanete do správné nálady, máte chuť jít mezi lidi, milovat se, dát si něco dobrýho – prostě žít!“
Jana Koubková
Výmluvná vizitka bluesové šlechtičny
Severočeská bluesová kapela Lady I. vydala živou nahrávku svého vystoupení.
Kouzlo živé atmosféry
V bluesovém žánru jsou vzhledem k jeho podstatě živé nahrávky velmi populární. Typické postižení atmosféry konkrétního okamžiku, které je v takové hudbě nejpodstatnější, lze nejlépe zachytit bez studiových kouzel, v přímém kontaktu s posluchačem. Pro skupinu, zkušenou dlouholetým objížděním klubů po celé Evropě, je pódium domovskou půdou, na které se cítí nejlépe a dokáže na něm také použít všech svých „zbraní“. Tou hlavní, kterou jí ostatní soubory mohou závidět , je Eržičin pěvecký projev, přirovnávaný často k Janis Joplinové. Eržika je ovšem oproti své dávno nežijící americké kolegyni na jednu stranu vzhledem ke zvolenému repertoáru stylově vytříbenější, zdánlivě paradoxně ale také plná nadhledu, který jí umožňuje široké spektrum výrazů, mezi nimiž má své místo dokonce i jistá hlasová komika. Dalším neopominutelným Eržičiným kladem je i její hra na foukací harmoniku (jako hráčka na tento typicky „mužský“ nástroj má možná v Evropě opravdové prvenství). Bylo by ale nespravedlivým zjednodušením soustředit pozornost jen na zpěvačku. Lady I je skutečně kompaktní skupinou, ve které má každý hráč své nezastupitelné místo. Jak Milan Špaček (který má za sebou mj. i několikaleté členství v rané Lauře a jejích tygrech), jehož bohatý hráčský styl je jakýmsi průnikem chicagské černé kytarové klasiky a bílých inovátorů typu Roberta Forda, tak sehraná rytmika Miroslav Vorlíček (baskytara) a Luboš Hnát (bicí), hrající s patřičnou dynamikou, ale zároveň skutečně velmi moderně, s přesahem do funky. V repertoáru, sahajícím od těch nejznámějších, ovšem originálně upravených standardů (Little Red Rooster, Big Boss Man, Everyday I Have The Blues) až po vlastní tvorbu v češtině (Já chci, Lady Jane) i angličtině (My Days), nenaráží Lady I. na žádnou podstatnou rezervu. Její skutečný vstup na albové kolbiště je dalším výmluvným dokladem toho, že první liga českého blues s přehledem snese celoevropské srovnání.
Ondřej Bezr, Hodnocení LN
V minulém roce se kapela Lady I. rozhodla zaznamenat dva koncerty v brněnském klubu Stará pekárna, aby je následně vydala ve spolupráci s Indies Records. První deska téhle kapely díky malé propagaci téměř zapadla, a to prý ještě vyšla minulý rok nějaká na Slovensku. Hm…Co je na desce velmi pozitivní, že se na ní podařilo přenést tu živočišnost, to erotično, které svým projevem Eržika na pódiu dokáže vytvořit. Vůbec mi nepasuje to jemné jméno Konopásková (Novotná) k výkonu, který předvádí. Hlas, který se jen tak nenarodí, podporován emisemi v mostecké pánvi. Uznání ale patří i bývalým „bluesovým ptákům“, věčně se usmívající kytarista a ta rytmika!! Fanoušek precizně zahrané muziky si může jenom pomlaskávat. Na desce lze nalézt jak nějaké ty staré bluesové vypalovačky, které ale v podání Lady I. rozhodně nenudí, takové blues by mohl poslouchat kdejaký rocker, a své vlastní skladby? Rozhodně výborné, humorné, do hlavy vlezou jedna báseň, k tomu ty průpovídky mezi skladbami a máte vymalováno. Celkově je to hodně moderně a naší kotlině uzpůsobené blues. Člověk tam chvilku cítí i dnes tak populární funky. Teď by to chtělo ještě více koncertů a Ausland čeká. Vůbec si myslím, že takováhle muzika se má nahrávat jen naživo, studio je fajn, ale když je z toho cítit ten správnej bluesovej odér kouře a potu, tak je to teprve jízda, zvlášť když jí kočíruje dáma.
FreeMusic.cz Jirka